THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sacrist mají na naší scéně zajímavé postavení. Blackem načichlá muzika s automatem se moc často nevidí. Už minulé dílko Unholy Voices napvědělo, že původně dimmuborgirovský klávesový klon se chce ubírat vlastní cestou. Je tomu tak... Sacrilegious obsahuje 5 songů, které jsou rychlejší, brutálnější a techničtější než Unholy (jeden je starší a znovu předělaný – Evil Alive). Hlavně ta rychlost je znát, už to není takové tahavé. V některých pasážích jakoby se Sacrist snažili dostávat tam, kde byli před dvěma lety Emperor. Jenže ten automat je stále především nutnost a handicap, než deviza. Kytara Petra je sice technická, ale jakoby se ztrácela za monstrózními a předimenzovanými hradbami kláves. Automat je místy až příliš monotóní. Chtělo by to živého bubeníka. Pochválit musím nejen Petrovu kytaru, ale i jeho vokál, který je správně krkavčí. Mám pocit, že Sacrist jsou příslibem do budoucna. Zatím bych oživil bicí mašinku a klávesy dal poněkud dozadu, aby vynikla i ta kytara... Podle mne je Sacrilegious... povedené dílo, jen třeba počkat, až ho pánové přenesou na nějaký slušnější nosič... Jo, a to intro od Bacha jste si mohli odpostit – copak nemáte nic lepšího na práci než vykrádat barokní klasiky?
7 / 10
1. Triumph
2. Faceless
3. Infected Inside
4. Obsession
5. Evil alive
6. As I Die
Symphonies of Ancient Empires (2002)
Sacrilegious Obsession (promo CD) (2001)
Unholy Voices (demo CD) (2000)
Eternal Darkness (demo) (1999)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Na Vlastní Pěst Productions
Kontakt: c/o Mario Budzel, Bezručova 31, 747 24 Chuchelná, Česká republika
Tohle že je demo?? na jejich první album sice nemá ale přesto super
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.